Odkazy

I found in an article named “Is digital minimalism the answer to our distracted lives?” on Fast Company three tips to reduce digital addiction that could be useful to anyone who is already a bit tired of digital technology...

1. Schedule your internet and email use. You could technically eat all day long, but most people don’t. They eat only a few set times a day. So treat your intake of digital information in all its forms the same way. Rather than answering every buzz or beep the second you hear it, set certain times to check email, social media, etc. To train yourself to overcome this Pavlovian response, try waiting five minutes after a buzz, beep, or ding before reaching for your device. Then increase this to 10 minutes, 15 minutes, and so on.

2. Develop a ranking system for your email. Sort your emails into categories like important and urgent, important but not urgent, and neither urgent nor important. This ranking system ensures that your brain is not overburdened with unnecessary or irrelevant information.

3. Give yourself clear “online hours.” The root of the problem with information overload is that some kind of device is likely always within reach. But that doesn’t mean you have to use them every waking hour. Set an alarm for when you’ll shut down every night (ideally at least an hour before you go to bed so you can decompress).

Číst dál

V článku “Is digital minimalism the answer to our distracted lives?” jsem našel tři tipy na snížení digitální závislosti, které by se mohly hodit každému, kdo už je z digitálních technologií trochu unavený...

1. Naplánujte si používání internetu a e-mailu. Technicky vzato můžete jíst celý den, ale většina lidí to nedělá a jí jen několikrát denně. S příjmem digitálních informací zacházejte stejným způsobem. Než byste odpovídali na každý bzučák nebo pípnutí, jakmile jej zaslechnete, naplánujte si určité časy na kontrolu e-mailů, sociálních médií atd. Chcete-li se naučit překonat tento Pavlovův reflex, zkuste počkat pět minut po zabzučení, pípnutí nebo dingu, než se podíváte na displej přístroje. Později to zvyšte na 10 minut, 15 minut a tak dále.

2. Vytvořte systém hodnocení pro váš e-mail. Seřaďte si e-maily do kategorií “důležité a naléhavé”, “důležité, ale ne naléhavé”, a “ani naléhavé ani důležité”. Tento systém hodnocení zajišťuje, že váš mozek není přetěžován zbytečnými nebo irelevantními informacemi.

3. Dejte si jasné "on-line hodiny." Kořen problému s přetížení informacemi je, že nějaký druh zařízení máte pravděpodobně vždy na dosah. Ale to neznamená, že je musíte používat každou hodinu. Nastavte si upozornění, při kterém každý večer zařízení na noc vypnete (ideálně alespoň hodinu před spaním, abyste mohli snížit tlak).

Číst dál
image

The Inquirer has released a review of stand-alone Palm and they all like it. But as far as I am concerned, there is something strange in the review:

In terms of storage, the Palm Phone and 32GB of internal storage and also microSD card slot, expandable to 256GB, which is quite impressive for this device. It's powered up via USB-C and includes all Bluetooth connectivity options such as Bluetooth and WiFi.

I don't know, but I wouldn't put the microSD card in there instead of nano sim. There is no way elsewhere!

Číst dál
image

The Inquirer vydal recenzi na stand-alone Palm a celkem se jim líbí. Co se ale mě týče, je v té recenzi přeci jen něco divného:

In terms of storage, the Palm Phone has a 32GB of internal storage and also a microSD card slot, expandable up to 256GB, which is quite impressive for a device of this size. It's charged up via USB-C and includes all the bog standard connectivity options such as Bluetooth and WiFi.

Nevím, ale fakt bych tam místo nanosim tu microSD kartu nedával. Nikam jinam se totiž zasunout nedá!

Číst dál
image

I read an interesting article by Pete Pachal, in which he thinks that too much technology in our lives should be a problem, and why we might need a second handset for the main phone when such a little girl doesn’t have a chance compared to a super-powerful large display device.

This article is worth reading…

The best feature of the Palm, though, might be turning the act of leaving the house with your phone into a decision. Do you need your main phone, with its huge screen and serious power, or would you rather take its mini-me, something that keeps you connected but doesn’t tempt you with digital delights? Just forcing you to think about it feels like progress.

Číst dál
image

Zaujal mě článek Peta Pachala, v kterém se zamýšlí nad tím, že všeho moc škodí, zejména co se technologií týká, a proč bychom vlastně mohli potřebovat druhý telefon k hlavnímu, když oproti super výkonnému zařízení s velkým displejem takový prcek vlastně nemá šanci.

Ten článek určitě stojí za přečtení...

Nejlepším rysem Palmu by však mohlo být to, že se odchod z domova změní na rozhodnutí. Potřebuješ svůj hlavní telefon, jeho obrovský displej a výpočetní výkon, nebo bys raději bral svůj mini-me, něco, co tě udržuje v kontaktu, ale nepokouší tě digitálními požitky? Už jen to, že vás nutí přemýšlet o tom, je pokrok.

Číst dál

In the Fast Company magazine, an interesting article was published last autumn just before the launch of Palm, revealing much about the new Palm - company, and the new Palm - device.

The vision, in its initial incarnation, was hyperminimalist. “We stripped it down to nothing,” explains Nuk. “We took the cameras off, no buttons, no anything. [We thought] it should just be a black pebble, and magically light up and respond to your voice. From there, we started to put the features back in that we believed were absolutely critical.” When that process concluded, their device did look more like a smartphone again, and could perform every major smartphone task except replacing a credit card for in-person payments. (Don’t call it a smartphone around them, though: “We never call it a phone—it’s something new,” Nuk stresses.) But it was tiny, with a touch screen measuring only 3.3 inches from corner to corner—Lilliputian in an era when smartphone displays routinely sprawl to 5.8 inches and beyond. And it had just one button, to turn the screen on and off; even the volume buttons went away in favor of on-screen controls.

It is long, but I strongly recommend to read it.

Číst dál
image

V magazínu Fast Company vyšel loni na podzim těsně před uvedením Palmu do prodeje zajímavý článek odkrývající mnohé o novém Palmu - firmě i o novém Palmu - zařízení.

Vizí byl v počáteční inkarnaci hyperminimalismus. „Svlékli jsme to do naha,“ vysvětluje Nuk. „Odebrali jsme kamery, žádné knoflíky, nic. Mysleli jsme si, že by to měl být jen černý oblázek a magicky se rozsvítit a reagovat na váš hlas. Odtamtud jsme začali znovu přidávat funkce, o kterých jsme byli přesvědčeni, že jsou naprosto kritické.“ Když tento proces skončil, jejich zařízení vypadalo znovu jako smartphone a mohlo provést každý hlavní úkol smartphonu s výjimkou náhrady kreditní karty. (Neříkejte tomu v jejich blízkosti smartphone: „Nikdy tomu neříkáme telefon - je to něco nového,“ zdůrazňuje Nuk.) Ale bylo to malé, s dotykovou obrazovkou o rozměrech pouze 3,3 palce od rohu k rohu - Liliput v éře, kdy displeje smartphonů běžně rostou na 5,8 palce a více. A měl jen jedno tlačítko, aby se obrazovka zapínala a vypínala; dokonce i tlačítka hlasitosti zmizely ve prospěch ovládacích prvků na obrazovce.

Je to sice dlouhé, ale rozhodně doporučuji k přečtení.

Číst dál

The xx v Lucerně - skvělé to bylo..d8-D

Záskok za včely - u nás na zahradě